Ať už jdete na veterinu jen kvůli kontrolní prohlídce, nebo chcete vyřešit nějaký zdravotní problém, je lepší být připravený. Základ je vědět o zvířátku a jeho životě co nejvíce. Je lepší si předem ujasnit drobnosti, jako je třeba značka krmiva, kolikrát za den vykonává potřebu či jestli dost pije. Připravenost páníčka usnadní veterináři práci a případnou diagnostiku problému. Co byste měli mít před návštěvou veterináře na paměti?
Základní informace o mazlíčkovi:
- Věk – Jak je zvířátko staré?
- Proběhla kastrace? Kdy?
- Žije jen uvnitř, nebo chodí ven?
- Léky – Bere nějaké? Jaké? V jakém dávkování? Jak často?
- Krmivo – Nestačí říct „dáváme mu granule“. Veterinář potřebuje vědět značku, někdy pomůže i konkrétní typ (například když se projeví známky alergie, může pejskovi či kočičce vadit ne jedna značka, ale jen jedna „příchuť“).
Stejně tak, pokud jste granule změnily, musíte vědět, kdy se tak stalo, jaké byly ty předchozí a jestli u těch původních problém nebyl. A proč jste ke změně dospěli. Kočka najednou občas zvrací pěnu? I na tom může mít vinu nedávná změna krmiva, i když se neprojeví hned.
- Jak jí a pije – Jí chlupáč stejně, jako vždycky? Pije stejně, jako vždycky? To, že mazlíček méně jí, méně pije, nebo naopak pije výrazně víc než obvykle může ukazovat na problémy.
- Stolice – Jak často chlupáč chodí na velkou? Je to teď častěji či méně často? Jakou má stolice konzistenci? Má neobvyklou barvu?
- Chování – Chová se zvířátko stejně, jako obvykle? Nebo je agresivnější, bázlivější, naříká, schovává se? Je letargické? Je aktivní jako obvykle, nebo spíš poléhává? Hraje si jako vždycky? Mějte jasno v tom, jaké chování je u mazlíčka normální, a jestli se teď nějak liší. Nezapomeňte do toho zahrnout třeba i to, že kočka náhle močí mimo záchůdek. Hlavně u koček je změna chování nenápadným upozorněním, že se něco děje.
- Změny v životě – Došlo v životě zvířátka k nějakým velkým změnám? Například stěhování, nové miminko či jiný člen domácnosti? Změna znamená stres a ten může vést ke zdravotním problémům.
Pokud jdete poprvé k novému veterináři, je dobré mít kromě očkovacího průkazu i povědomí o předchozích očkováních a veterinárních záznamech. A jestliže máte zvířátko pojištěné, mějte u sebe číslo pojištěnce. Pojištění psa či kočky spousta majitelů zatím nezná, ale při velkých náhlých veterinárních nákladech se může hodit.
Jsme na veterině: Jak popsat problém?
Pokud je něco jinak než obvykle v tom smyslu, že má zvíře například průjem, kašle, zvrací nebo kulhá, mějte jasno v tom, jak často tohle pozorujete, a jestli například zvrací jen pěnu nebo i chlupy/potravu apod. Důkladný popis se vždycky hodí a stejně tak věci typu „skočil a začal kulhat hned potom“. Důležité je také vědět, kdy problémy začaly. Nesnažte se ale hned předkládat i vlastní odhad diagnózy, jen příznaky a to, co s problémem možná souvisí, co na zvířeti opravdu pozorujete. Když přijdete s tím, že má podle vás pes třeba cukrovku, nebo ho bolí záda, můžete tím neúmyslně ovlivnit, na co se veterinář zaměří. 2A také pak můžete mít větší tendenci na diagnóze trvat, i když s ní veterinář nesouhlasí (stále ale platí, že pokud se vám postup nebo závěry veterináře nezdají, vždy můžete navštívit ještě nějakého jiného).
Jak poznám, jestli potřebuje zvířátko specialistu?
Na specialistu vás v případě potřeby často odkážou sami veterináři – například když při vyšetření u sebe zjistí, že by zvířátku prospěla prohlídka veterinárním kardiologem či specialistou na oči a tak dále. V některých případech je ale nejlepší jít za veterinářem s potřebnými zkušenostmi rovnou – například s ochrnutými zvířátky a těmi, co potřebují manuálně vymačkávat močový měchýř, bohužel většina veterinářů nemá zkušenosti. Pokud nevíte, jestli vámi vybraný veterinář něco specifického dokáže, nejprve se telefonicky doptejte, ať nejedete na veterinu zbytečně.
Pokud do ordinace voláte, není to něco akutního, a nikdo to nezvedá, buďte trpěliví a nevolejte za minutu znovu. Veterinář se soustředí na pacienta, ale při na pohled naléhavém zvonění často nakonec telefon raději zvedne – takže prostým dotazem třeba na odčervení ho odvádíte od pacienta, který třeba právě potřebuje něco důležitého.
Jsme na veterině – co dál?
Pokud má veterina recepci, nahlaste svůj příjezd, i když jste objednaní
Pokud objednání nejste, musíte počítat s tím, že na vás možná nevyjde řada – obzvlášť pokud dorazíte těsně před koncem otevírací doby. Neberte v takovém případě jako samozřejmost, že vás veterinář ještě vezme, ale zkuste ho o to poprosit.
Pokud chcete s mazlíčkem předtím, než budete na řadě, počkat venku (například proto, že v čekárně jsou psy i kočky a váš mazlíček je z toho nervózní), nahlaste to na recepci. Pokud recepce na místě není, buď si své pořadí hlídejte nebo informujte ostatní čekající a můžete informovat i personál, až otevře dveře do čekárny. Zbytečně ale neťukejte.
Buďte trpěliví. Možná vám připadá, že čekáte dlouho. To nejspíš proto, že pacient před vámi dostává důkladnou péči a veterinář ho neodbývá jen proto, aby už mohl přijmout dalšího. U vašeho mazlíčka to pak bude stejné, a to přeci chce každý.5
Nevstupujte do ordinace bez vyzvání! Nikdy nevíte, co se tam právě odehrává. Kdyby někdo přišel v citlivé chvíli u vašeho mazlíčka, také by se vám to nelíbilo.6
Nahlaste jméno majitele. Když se veterinář ptá na jméno, myslí to majitelovo (jméno zvířátka doplníte až když jich máte víc). Zvíře je vedené pod jménem toho, kdo ho jako první nahlásil. Takže i když jdete například s pejskem sestry, nahlaste při dotazu na jméno to její. Někdy se stává, že jedno zvíře má na veterině víc složek právě proto, že pokaždé se k němu hlásí jiný člen rodiny.
Nebojte se přiznat, že něco nevíte, nebo naopak víte, že jste něco udělali špatně. Tohle není zkouška a veterinář takové věci potřebuje vědět. Vždy mluvte pravdu o tom, co se děje, jaká byla předchozí ošetření, jestli jste zapomněli na odčervení psa či odčervení koček, jestli jste se nějak snažili zvířátko vyléčit sami, zapomněli dát léky, zapomněli na povinné očkování (například očkování proti vzteklině) či očkování obecně, apod.
Chyťte zvíře tak, jak vás veterinář navede a usnadněte mu tak práci. Důležité je to i proto, aby zvíře nespadlo ze stolu. Pokud je to potřeba, nechte psovi dát náhubek – veterinář nemá v popisu práce nechat se pokousat.
Když veterinář poslouchá srdce zvířátka, buďte potichu. Veterinář se soustředí na poslech, takže vás ani nemusí vnímat, a také je to potom obtížnější.
Veterinář by vám měl vždycky říkat, co a proč dělá a kolik to bude přibližně stát. Nebojte se případně dotázat.
Nebojte se psát si poznámky ohledně toho, jaké léky máte zvířeti dávat apod. Je navíc lepší, pokud je to možné, když k veterináři jde víc lidí najednou, protože tak si dohromady instrukce lépe zapamatují. V případě dětí ale dávejte pozor, aby po ordinaci a čekárně nepobíhaly a nedělaly hluk.
Pokud něčemu nerozumíte, ptejte se!
Veterina a pohotovost
Ne každá veterina pohotovost má, a vždy je lepší ty nejbližší najít a uložit si kontakty ještě v době, kdy se nic neděje, abyste se tím potom nezdržovali. Mějte číslo uložené v telefonu. Je také dobré zavolat, i kdyby cestou: aby byl veterinář na pohotovosti připravený vás vzít, mohl vás navést na jinou nejbližší, kdyby právě neměli kapacitu, a mohl vám poradit, co dělat, než dorazíte.
Pamatujte na to, že veterinář je tu od toho, aby vašemu mazlíčkovi pomohl – čím více informací mu budete schopní dát, tím snazší pro něj tenhle úkol bude.