Zvířátka dokáží pomoct nejen zlepšením nálady… Toho si už někdy všiml snad každý, kdo má nějakého mazlíčka. Není proto divu, že existuje zooterapie – terapie za pomocí zvířat.
Zvířátka při ní lidem pomáhají s různými věcmi, duševními i fyzickými. A to ať jde o psy, kočky, koně, morčata, nebo dokonce ptáky, hospodářská zvířata, a další.
Na první tři jmenované se v článku podíváme podrobněji.
Canisterapie – terapie s psím kámošem
Canisterapie je druh terapie, při které se využívá kontakt psa a člověka, při kterém dochází ke zlepšení psychického nebo fyzického stavu. Canisterapeutický tým tvoří člověk a pes.
Canisterapii využíváme ke zklidnění, soustředění a dalším úkonům.
Pes uspokojuje potřebu tělesného kontaktu člověka a jeho citové potřeby. Canisterapie se uplatňuje u široké věkové kategorie (děti, dospělí, senioři i osoby s postižením). Terapie se psem může aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, ale i motoriku.
V přítomnosti psa se člověk uvolní, cítí se dobře, a i když si s ním třeba zdánlivě jen hraje a povídá si o něm s terapeutem či dalšími lidmi kolem, rozvíjí tím vlastně pohybové schopnosti, schopnost komunikace s okolím a tak dále. Péčí o psa a jeho hlazením a mazlením si člověk rozvíjí citové schopnosti a emoční inteligenci, učí se, jak se má správně chovat k zvířeti i lidem.
Pes naplňuje potřebu kontaktu, je to kamarád, uspokojuje citové potřeby. V dětských domovech pomáhá dětem bez rodičů cítit se lépe a budovat si vztah k přírodě a větší sebevědomí, u seniorů zase nabourává stereotyp.
Canisterapie pomáhá překonat smutky, pomáhá udržovat duševní zdraví a to nejen tím, že odvádí pozornost od problémů, ale také nabádá k uvolnění a člověk se necítí sám.
Canisterapie využívá metody:
Aktivity s pomocí zvířete – jde o motivování člověka k nějaké činnosti, obohacuje se tím volný čas, zlepšuje kvalita života. Lidé si se zvířetem například hrají, starají se o něj. Zlepšuje se jimi i psychický stav člověka.
Terapie s pomocí zvířete – snaha o dosažení nějakého cíle týkajícího se konkrétního člověka – zlepšení co se fyzického či psychického stavu týče. Patří sem i polohování (pes člověka zahřívá, tělo se postupně uvolňuje, člověk relaxuje). K uvolnění při polohování vede nejen teplo pejska ležícího vedle člověka, ale i tep jeho srdce a dech. Používá se hlavně u lidí, co nemůžou cvičit nebo jsou přímo nepohybliví a přesun do příjemné polohy pomáhá. Může se to ale využít i k tomu, že má člověk motivaci snažit se o pohyb, aby pejska mohl pohladit.
Někdy se přítomnost zvířátka používá i v různých krizových situacích, například u obětí katastrof, aby se zmírnil stres a zlepšil fyzický a psychický stav člověka.
Kde se s Canisterapii nejčastěji setkáte?
- U postižených dětí – snaha jejím prostřednictvím rozvíjet funkce tělesné i duševní
- V domovech pro seniory
- V dětských domovech
- U osob se zdravotním postižením
- U studujících, kteří mají poruchy učení nebo poruchy chování
- V psychiatrických léčebnách
- Ve školách
- Na táborech a přednáškách pro zdravé i zdravotně postižené
- Při úzkosti nebo pokud jde o fobie, depresi atd.
- U onkologicky nemocných
- U dětí v nemocnicích, kteří si špatně zvykají na pobyt nebo se bojí
Každý pes nemůže dělat terapii. Je potřeba aby byl:
- Být zdravý a ve vhodném věku
- Dobře snášet lidi i zvířata
- Poslouchat a být sladěný se svým psovodem
- Být kamarádský, dobře snášet objímání, mít zájem o kontakt s lidmi
- Tolerovat neopatrné hlazení
- Nebýt agresivní
- Dobře snášet, když něco nečekaně spadne a nadělá hluk
- Nereagovat špatně na vozík a berle
- Být vychovaný a socializovaný
- Nemít špatné zkušenosti s lidmi
- Nemít za sebou výcvik obrany a útoku
- Mít očkovací průkaz a platná očkování
- Na plemeni, velikosti a zda má pejsek průkaz původu ale nesejde
Ne vždy je canisterapie možná (například když má člověk otevřené rány, alergii nebo psy nemá rád). Psí přítomnost ale jinak často působí blahodárně na tělo i mysl, třebaže nemůže nahradit léčbu jako takovou.
Felinoterapie – pozitivní vliv kočky při terapii
Podobá se canisterapii, jen zatím není minimálně u nás tak častá. Na některá místa se kočky každopádně hodí více než psi už pro svoji menší velikost.
I tady platí, že by kočka a člověk, co ji vede, měli projít příslušnými zkouškami, že kočka musí mít ráda kontakt s různými lidmi, být přátelská, zdravá. Třebaže očkování u koček není v základu povinné, terapeutická kočka očkovaná být musí. Nemůžou jí navíc vadit změny prostředí.
Člověk, co s kočkou terapii provádí, musí velice dobře znát kočičí řeč těla, aby vždy zvládnul včas reagovat (pohyb ocasu značící podráždění apod.). Kočka zároveň nesmí člověka škrábnout nebo kousnout, takže na terapii je vhodná jen ta, co když se cítí nepříjemně není agresivní, ale jen mizí ze scény.
Kočky jsou samozřejmě jiné než psi. Třebaže i u nich se využívají nejen terapie pomocí koček (zahřátí, lepší motorika apod.), ale i aktivity s kočkami, kočky jsou přeci jen oproti psům o něco klidnější zvířátka. Asi i proto je felinoterapie častá pokud jde o domovy pro seniory, ale také v nemocnicích, u dlouhodobě nemocných. Ani dětské domovy ale nejsou výjimkou. Kočky mají navíc tu výhodu, že předou – a kočka předoucí na klíně snižuje stres, uvolňuje, a vibrace pomáhají léčit i samy o sobě.
Kočičky pomáhají i pokud jde o autismus u dětí. Autismus totiž bývá spojený s citlivostí na vjemy, klidné a přeci jen celkem tiché kočky se proto k terapii hodí.
Hipoterapie – pozitivní vliv koně
Tento typ zooterapie je zaměřený na rehabilitace, ale nejen to. Jízda na koni uvolňuje napětí ve svalech, podporuje správné držení těla. Pozitivní vliv ale má i na soustředění, psychiku a rozvoj sociálních kontaktů, stimuluje smysly. I u tohoto typu zooterapie musí mít tým složené zkoušky.
Kůň už je přeci jen specifičtější než kočka nebo pes, takže terapie jsou v terénu, v jezdeckém areálu, nebo v rámci intenzivních pobytů. Asi nejvíce se terapie s koňmi používá u dětí s neurologickými postiženími. Tedy s poruchami koordinace, dětskou mozkovou obrnou a podobně – terapie pomáhá se posadit, chodit apod.
Kromě jízdy na koni používané k rehabilitaci a pomoci s pohybem se tento typ terapie používá třeba i ke vzdělávání a motivování k činnosti (kontakt s koněm, práce v prostředí stájí). Ani tento typ ale nepomáhá jen co se tělesna týče. Využívá se i v případě depresí a dalších duševních poruch. Koně jsou citliví a tak s jemností reagují na člověka, se kterým interagují, a jeho změny nálady. Jízda na koni je navíc zážitek, vyvolává dobrou náladu a člověk se dostane do přírody.
