Jak to celé začalo?
Kvůli zdravotním problémům jsme přijali kočičí holčičku, měla asi devět týdnů. Dostala jméno Rozárka.
Když její sourozenci začínali normálně jíst, ona jídlo zvracela. Jediné, co zvládla, byla tekutá strava.
Koťátko jsme ihned po příjmu převezli k našemu panu doktorovi, který ji vyšetřil.
Z RTG to vypadalo, že má zřejmě zvětšený brzlík. Brzlík je lymfatický orgán, který se nachází v hrudníku, v úrovni plic.
Rozárka zůstala pro jistotu několik dní na klinice. Holčička velmi dobře prosperovala, pokud dostávala tekutou stravu.
To jsme netušili, že je to teprve začátek příběhu.
Ukázalo se, že je její stav mnohem vážnější, než se zdálo
Několik týdnů šlo všechno dobře, Rozárka krásně papala a přibírala na váze.
Nečekaně se zvracení zase vrátilo! Tak se muselo na další vyšetření.
Problém se najednou ukázal… A nebyl to zvětšený brzlík, jak jsme se do té doby domnívali.
Zjistili jsme, že má Rozárka špatně vyvinutý cévní systém, který uvěznil jícen a ten proto nemohl dobře fungovat. Spíše vůbec…
U starších zvířat je možná operace. Ale v té době byla ještě malá, drobná kočička. Šli jsme proto na další vyšetření, tentokrát na kardiologii.
Do té doby Rozárka musela mít zavedenou žaludeční sondu. Neexistoval jiný způsob, jak ji nakrmit.
Jak se krmí sondou?
Jednoduše řečeno, Rozárka měla na boku otvor s uzávěrem, který vedl přímo do žaludku. Krmení probíhalo tak, že se potrava vložila do stříkačky, která se napojila na otvor do Rozárky žaludku a pomalu se potrava vpravovala přímo do žaludku. Tento cyklus se opakoval co 2 hodiny po malých dávkách.
Komplikace představovalo udržet Rozárku během krmení v klidu. Jako bláznivé kotě si se všim chtěla hrát, hýbat se a tak. Netrvalo to dlouho a povedlo se ji na krmení naučit. Dočaskáři měli svatou trpělivost. ♥
Když mělo dojít na operaci…
Povedlo najít šikovného pana doktora na Animal Clinic a koncem února čekalo Rozárku předoperační vyšetření. Bohužel nepřineslo tak dobré zprávy, jak bychom si přáli…
Pan doktor nám řekl, že operace bude extrémně náročná a šance na úspěch jsou malé.
Našli jsme specialistu, který ví co dělá a má spoustu zkušeností, ale i pro něj to bude těžké. Problém byla tepna, která narostla špatně a blokuje jícen…
Rozárčin stav se konzultoval s celou řadou odborníků, veterináři situaci řešili dokonce i s lidskými kardiology. Operace byla její jediná šance na život. Žádná jiná možnost neexistovala. Buď se to zkusí, nebo je konec, žaludeční sonda byla pouze dočasné řešení do doby operace. Samozřejmě jsme to nevzdali bez boje. Slíbili jsme Rozárce, že jí dáme šanci a to jsme také dodrželi.
Přes špatné prognózy Rozárka zvládla operaci
Nevíme přesně, ke kolika Bohů jsme se modlili, ale byli vyslyšeny naše prosby! Rozárka zvládla operaci! Byl to neuvěřitelný pocit.
Operace byla opravdu náročná. Pan doktor odvedl nejlepší možnou práci.
Pár dní po operaci všechno vypadalo dobře. Jícen byl průchozí… Konečně.
Stále musela Rozárka přijímat jídlo skrze žaludeční sondu, ale konečně byla možnost, aby dostávala tekutou stravu. Pomalu, z výšky… Ta úleva, byla neskutečná.
Rozárka se uzdravila… Zbyl poslední krok. Adopce
Když se Rozárka konečně uzdravila, znamenalo to pro ni, že se konečně dočká toho, po čem z celého srdíčka toužila úplně nejvíc: adopce!
Domov nakonec našla u sestřičky z veteriny, kde podstoupila operaci. Takže nejen, že jí na klinice zachránili život, ale ještě ji seznámili s její vysněnou rodinou. To prostě musel být osud! Máme z toho samozřejmě velkou radost, protože zkušenější a chápavější paničky bychom pro Rozárku hledali jen stěží. Takhle máme jistotu, že se jí vždycky dostane té nejlepší péče a nikdy jí nebude nic scházet.
