Konejšivé signály jsou jemné, často nenápadné projevy v psí řeči těla, kterými psi vyjadřují přátelské úmysly, snižují napětí nebo se snaží uklidnit sebe i ostatní. Patří sem například odvrácení hlavy, olizování nosu nebo pomalé mrkání. Znalost těchto signálů pomáhá předcházet konfliktům a lépe rozumět psím emocím. Představte si člověka, který se cítí nepříjemně nebo uhýbá pohledem – pokud jeho protějšek nerozumí tomuto neverbálnímu sdělení, může situaci ještě více vyhrotit. Stejně tak i psi potřebují, aby jejich konejšivé signály byly respektovány.


Co jsou konejšivé signály?
Psi mají svůj vlastní jazyk, kterým dávají najevo, jak se cítí – a jedním z jeho klíčových prvků jsou konejšivé signály. Tyto jemné pohyby a gesta, jako je odvrácení hlavy, zívání nebo olizování nosu, pomáhají psům uklidnit sebe, ostatní psy i lidi.
Můžete si je představit jako způsob, jak předejít konfliktům – podobně jako když se člověk v nepříjemné situaci nervózně usměje nebo uhne pohledem. Pokud tyto signály rozumíme a respektujeme, pomáháme psům cítit se bezpečně a předcházet nedorozuměním.
Pojem „konejšivé signály“ poprvé popsala norská cvičitelka psů Turid Rugaas, která si všimla, že psi těmito gesty zklidňují nejen sebe, ale i své okolí.
Znalost alespoň základních konejšivých signálů je důležitá pro každého, kdo má psa nebo s ním přichází do kontaktu. Často se stává, že lidé špatně interpretují psí chování – například si myslí, že pes je „tvrdohlavý“ nebo „neposlušný“, přitom se jen snaží vyjádřit stres nebo nejistotu. Pokud nepoznáme, kdy je pes přetížený, můžeme ho nevědomky dostat do situace, kdy se začne bránit, třeba vrčením nebo kousnutím. Mnoha konfliktům mezi psy i mezi psem a člověkem by se dalo předejít, kdybychom si všímali těchto varovných signálů včas a reagovali na ně s respektem.
Co mohou konejšivé signály znamenat:
🟡 Uklidňuju sebe, něco se mi nelíbí: trénink je moc dlouhý, jsem nervózní, nelíbí se mi manipulace, děti po mně skáčou nebo dělají jiné nepříjemné věci apod.
🟢 Uklidňuju člověka: vidím, že jsi nervózní, chci zklidnit situaci.
🔵 Snažím se předejít konfliktu: v blízkosti je cizí pes – dávám signál, aby ze mě nebyl nervózní, nebo abych dal najevo, že já jsem nervózní z něj a ať mě prosím nechá být.
Pokud se naučíme tyto signály vnímat a správně na ně reagovat, budeme mít se psy lepší vztah založený na důvěře a vzájemném respektu.


Proč je důležité znát konejšivé signály?
✅ Lépe rozumíme psovi – poznáme, kdy je ve stresu, něco mu vadí nebo potřebuje pauzu.
✅ Předcházíme problémům – vidíme, když je pes nesvůj z dětí nebo jiných psů, a můžeme zasáhnout dřív, než dojde ke konfliktu.
Zamezíme nedorozuměním – pes nemusí být „tvrdohlavý“ nebo „neposlušný“, ale může se nás snažit uklidnit. Pokud ho za to trestáme, trestáme ho za snahu o komunikaci.
Podporujeme harmonii mezi psy – necháme psy komunikovat přirozeně a nebudeme je nutit do situací, které vnímají jako ohrožující.
Posilujeme vztah se psem – pes se cítí pochopený, což vede k větší důvěře a lepší spolupráci.
Učíme se reagovat včas – když poznáme první náznaky nepohody, můžeme změnit situaci dřív, než pes přejde k výraznějším projevům, jako je vrčení nebo štěkání.
Pro všechny psy na světě jsou konejšivé signály stejné, ale každý pes je používá trochu jinak. Někteří jich využívají více, jiní méně – a může to záviset i na fyzických rysech. Například u černých psů je výraznější pohyb jazyka než mimika tváře, zatímco psi s vrásčitou kůží, jako mopsové, mají méně čitelné výrazy a více komunikují tělem. Proto je důležité vnímat každého psa individuálně.
Psi, kteří nebyli dobře socializovaní, mohou mít problémy s používáním konejšivých signálů.
To je i jeden z důvodů, proč by štěňata neměla být odebírána od matky příliš brzy – učí se od ní a od sourozenců „psí etiketu“. Pes, který ji nezná, může na ostatní působit nezdvořile a způsobovat zbytečná nedorozumění.


Nejčastější konejšivé signály psů
Psi používají kolem třiceti konejšivých signálů, ale každý pes je může využívat jinak. Některé z nich jsou snadno rozpoznatelné, jiné proběhnou tak rychle, že je člověk sotva postřehne.
Mezi nejběžnější patří:
Zívání – Pes může zívat, když je ve stresu, nervózní nebo přetížený (například během výcviku, u veterináře nebo při hádce majitelů). Někdy zívá i z nadšení, třeba před procházkou.
Odvracení pohledu nebo těla – Když se pes necítí komfortně, vyhýbá se očnímu kontaktu. Může to dělat při setkání s jiným psem, při nepříjemném hlazení nebo když na něj někdo působí naštvaně. Lidé to často chybně vnímají jako provinilost.
Olizování čumáku – Pes se může rychle olíznout, když je pod tlakem nebo na něj někdo zvýší hlas. Pokud se olizuje při hlazení po hlavě, nemusí mu být příjemné.
Olizování jiných – Lízáním může pes zklidňovat druhého psa nebo člověka.
Lehnutí břichem k zemi – Značí potřebu pauzy při hře nebo podřízenost v situaci, kdy se pes cítí ohrožený.
Sednutí – Pes si může sednout místo vykonání povelu jako snahu uklidnit majitele, pokud na něj působí příliš přísně.
Zamrznutí a pomalé pohyby – Pes může zpomalit nebo zůstat stát, když se cítí nejistě nebo když ho něco znepokojuje. Lidé to někdy vnímají jako neochotu poslouchat, ale ve skutečnosti se pes snaží situaci uklidnit.
Chůze obloukem – Psi se k sobě obvykle nepřibližují přímo, protože to může být vnímáno jako hrozba. Mnoho majitelů ale nutí své psy jít k jinému psovi rovnou, což může vést ke konfliktu.
Výzva ke hře – Pozice s předními packami nataženými a zadkem ve vzduchu může znamenat nejen chuť si hrát, ale i snahu uvolnit napjatou situaci.
Čmuchání – Pes se může začít najednou intenzivně věnovat čichání, když se cítí nejistě nebo chce odvést pozornost jinam.
Mrkání nebo zjemnění pohledu – Změkčený pohled je uklidňující signál, protože upřený pohled bývá pro psy výhrůžný.
Zvedání packy – Časté při setkání se psy nebo když se pes cítí nejistě, například při oblékání postroje.
Otřásání se nebo drbání – Pes se může otřást nebo podrbat jako způsob uvolnění napětí v nekomfortní situaci.


Závěr
Porozumění konejšivým signálům psů nám umožňuje lépe číst jejich pocity, předcházet nedorozuměním a budovat harmonický vztah založený na vzájemné důvěře. Pokud budeme tyto jemné signály respektovat, pomůžeme psům cítit se bezpečněji a spokojeněji v našem světě, který se řídí lidskými pravidly. Navíc můžeme jejich řeč nejen chápat, ale i sami využít – například klidným zívnutím či odvrácením pohledu dát psovi najevo, že mu nechceme ublížit a že situace není nebezpečná. Pozorností k těmto detailům tak můžeme zlepšit komunikaci i celkové soužití se svým čtyřnohým parťákem.