Každá kočka si potřebuje hrát, platí to pro všechny. A vlastně není divu – kočky sice prospí velkou část dne, ale když jsou vzhůru, potřebují kromě mazlení i něco, co je zabaví.
Proč je hra pro kočky tolik zásadní?
Když máte psa, chodíte ho venčit. Když máte kočku, měli byste si s ní hrát.
Důvodem není jen to, že se jinak kočka může nudit, ale že hra je pro ni zásadní část jejího přirozeného denního rytmu.
A kočky v divočině mají o svém denním plánu jasno: uloví kořist, sní ji, upraví si kožíšek a půjdou si na chvíli schrupnout, než s tím začnou nanovo.
To je sice samozřejmě zjednodušeně řečeno, protože jsou i další věci, které kočka dělá, ale tyto body patří mezi nejzásadnější. Proto je očividná důležitost lovu – který v případě kočky domácí nahrazuje hra.
Ano, když vaše Beruška roztomile vrtí zadečkem, než skočí na hračku, do které pak stejně roztomile kope zadníma nohama, ve své představivosti je právě nelítostný lovec s cílem hračku zabít.
Ale protože tenhle zabiják je kočičí součástí stejně, jako to vrnící spokojené přítulné klubíčko, je potřeba i tuhle její stránku přijmout. Koneckonců, dokud někde nezabíjí nevinné ptáčky a jiné tvorečky, tak vůbec o nic nejde.
Každodenní hraní má zkrátka jen samé výhody – včetně toho, že pokud si s kočkou budete hrát před spaním, i ona se pak nejspíš uloží ke spánku a vás tím pádem nechá usnout.
Proč se mi zdá, že si moje kočka hrát nechce? Je rozbitá?
Vtipy na to, že má někdo „rozbitou kočku“ jsou klasika, ale často je v takových případech bohužel chyba na naší straně. O hraní to platí určitě.
Kočka si hrát chce a potřebuje, ale proč se tedy někdy Fousek tváří, jako že ho hračka vůbec nezajímá? Představte si, že si strašně chcete zahrát počítačovou hru, ale každou chvíli vám spadne. Že si chcete přečíst knížku, ale děj je nezáživný. Že se těšíte na setkání s přáteli, ale všichni pak mlčí nebo jen koukají do mobilu. Bavilo by vás pokračovat?
Tak nějak se dají shrnout hlavní problémy, co při hraní většinou nastávají a kočka pak odchází pryč. Hra nefunguje, je nudná a myslíme si, že se při ní můžeme dívat do mobilu a jen tak nezáživně hračkou hýbat sem tam. Není divu, že to kočce nestačí. Kočka je lovec a hračka je kořist. Jak ji má lov zaujmout, když jí kořist jen lítá sem tam přímo před čumáčkem?
Jak si s kočkou správně hrát?
- Zkuste se do hry opravdu zapojit. Myslete jako kořist. Přesouvejte hračku nebo pírka zavěšená na prutu za nábytek, mávejte s nimi ve vzduchu a sem tam přistaňte na zemi, pohybujte se směrem od kočky, místo abyste se jí snažili sami skočit do pusy a když vás chytí, zůstaňte v klidu dělat mrtvého, než se pomalými pohyby pokusíte dostat zase pryč.
- Nezapomínejte ani na to, že kočka nemusí po celou dobu hry zběsile lítat sem tam. Stejně jako v divočině, i tady může dlouhý čas strávit i prostým číháním.
Jakmile si s kočkou začnete hrát důkladně, můžete si všimnout, že je po chvíli celá udýchaná, má otevřenou tlamičku a funí jako pes. Přestože tohle u koček obvykle není normální, nebojte se – pokud to netrvá dlouho, jde opravdu jen o následek toho, že ji hra opravdu nadchla. Kdo by nebyl udýchaný po všech těch sprintech?
Je opravdu nutné hrát si s kočkou každý den?
Za ideálního stavu ano. U koťat je lepší se do hry pouštět dokonce několikrát denně, protože mají víc energie na rozdávání. Starší kočky už se za hračkou sice nepoženou, ale i tím, že jejich myšlenky alespoň navedete k přemýšlení o lovu je budete udržovat v kondici, hlavně co se té duševní týče. A u těch mladších… řekněme, že pokud nemáte rádi, když si kočku klidně hladíte a ona vás „zničehonic“ kousne, nebo když procházíte kolem a ona vám zaryje zoubky a drápky do noh, měli byste zkusit hrát si s ní častěji. Je možné, že i tak bude mít sem tam uprostřed noci divokou chvilku, kdy bude lovit neviditelné vetřelce, ale minimálně snížit tyhle „náhlé“ útoky byste tím měli. Kočka chce lovit. Vybít energii, která se v ní celý den hromadí. Když se jí to nepovede, je podrážděná – a může vás kousnout „jen tak“, nebo se vrhne po vaší noze coby první věci, co se v jejím zorném poli konečně nějak hýbe. Možná čistě instinktivně, možná právě proto, aby vás upozornila, že hraní zanedbáváte.
Co nedělat
- Na trhu je spousta druhů hraček – některé můžete dokonce i nechat bezpečně s kočkou o samotě a ony ji během vaší nepřítomnosti zabaví buď pomocí motorků nebo snahou dostat z nich nějakou dobrotu.
- I tak byste si měli s kočkou hrát i sami, protože jde i o společně trávený čas. A pokud se hračka snad sama nehýbe vůbec, nepočítejte s tím, že se s ní kočka zabaví sama. Nehybný míček pro ni není dost živý, a přestože ji sem tam třeba i zaujme, na velké hraní to není.
- Některé kočky třeba může děsit, když se s vaší pomocí něco plazí po podlaze a dělá zvláštní pohyby. Nenuťte ji k tomu i tak chodit blízko a zvyknout si, vám by se to taky nelíbilo. Po zemi můžete hračkou samozřejmě mávat dál, jen ji za nějakou vyměňte. Ostatně pro narušení rutiny a povzbuzení nadšení z nečekaného je lepší nehrát si stále s tou samou. Stejně tak kočce také nekažte radost tím, že jí toho imaginárního ptáčka nikdy nedovolíte chytit a potrápit, protože vždycky včas ucuknete.
To, že „děláte chyby“ vaše kočka v tomto případě ocení. Dovolte jí být úspěšný lovec.
Pokud používáte laserové ukazovátko, hlavně kočičce nesviťte do očí. Některé kočky také mohou být frustrované, že tuhle nehmotnou kořist nikdy nechytí (to, že za ní lítají víc a víc neznamená, že by je to tolik bavilo), takže buď ji s klikrem naučte, že i tak na konci dostane odměnu, nebo tento typ hry mějte spíš jako zpestření. Počítejte také s tím, že pak může zkoušet ulovit jakékoliv světelné odrazy.
Během hraní si dávejte pozor na to, abyste hračku dostatečně oddělili od sebe – ze stejného důvodu, jako proč se nedoporučuje coby hračku používat svoje ruce, „otravovat“ kočku hlazením nohou, když se někde spokojeně vyvaluje a podporovat lov končetin pod peřinou. Nechcete totiž kočku naučit, že do noh a rukou se správně kouše a škrábe. Až povyroste a její kousance budou víc bolet, zpětně jí to vysvětlit moc dobře nepůjde.
A na závěr – vzpomeňte si na popsaný kočičí koloběh. Pokud vaše kočka už není kotě, které by mělo mít něco v misce pořád, její vnitřní biorytmus povzbudíte tím, když jídlo dostane právě po úspěšném lovu. Samozřejmě, každá kočka je jiná. Je možné, že ta vaše bude preferovat pořádné hraní až po jídle. V tom případě si s ní zkuste před jídlem hrát alespoň malou chvíli, aby se dostala do správného rytmu, a všechnu tu nahromaděnou páru můžete v pořádné dávce hry vypustit klidně až po zbaštění obsahu misky.
